Jsme svědky různých opatření proti šíření pandemie COVID – 19. Zavedena povinnost nosit roušky. Uzavřeny hranice. Uzavřené jsou také školky, školy, univerzity, mnohé instituce, obchody, pohostinství a podobně. Vydán zákaz shromažďovaní více jak dvou osob. To vše radí odborníci, epidemiologové s cílem, zamezit kontaktu více osob, aby nedošlo k šíření nákazy. Respektujeme to, ale o to více nás trápí jiná otázka. Pracující snad nejsou lidé, jejichž zdraví by se mělo chránit? V továrnách se přece shromažďují desítky až několik tisíc zaměstnanců na jednom místě a to nevadí? Ptáme se proč!
Vláda a vlastníci firem pro krátkozrakou vidinu zisku tak prodlužují pandemii COVID – 19. Místo toho, aby se krize vyřešila v rozmezí 3-4 týdnů, bude ekonomika ochromována mnohem delší dobu. Nemluvě o tom, že zdravotnictví bude v kolapsu. Jak dlouho myslíte, že tento tlak vydrží lékaři a zdravotní sestry? Navíc když poroste počet nakažených, budou se nadále plnit nemocnice, až dosáhnou limitu své kapacity. Neradi bychom se dožili toho, že i zde se bude rozhodovat, kdo má přežít a kdo ne. Vy snad ano?
Pro nás je důležitější zdraví, než zisky vlastníků a nadnárodních společností. Proto jsme toho názoru, že by bylo nejlepší pozastavení veškeré výroby, která není nezbytná na boj s pandemií COVID – 19. To znamená zachování jen té části hospodářsví, která slouží k produkci a distribuci potravin, léků a zdravotnického materiálu, a obdobných odvětví nezbytných k zajištění chodu společnosti (elektrárny, vodárny a podobně). Pro pracující, kteří v těchto odvětvích pracují je samozřejmě potřeba zajistit kvalitní a účinné ochranné pomůcky (respirátory FFP3, latexové rukavice, dezinfekční prostředky, vitamíny) a neopomenout ani příplatky za rizikovou práci, které si právem zaslouží.
Pro zaměstnance z uzavřených podniků je potřeba zajistit 100% náhrady mzdy. Pro firmy, které oznámí propuštění zaměstnanců, žádné úlevy a dotace od státu. Zastáváme názor, že zaměstnanci by neměli být těmi, kteří platí za krize. Zatímco vlastník přijde pouze o část svého zisku, nám jako pracujícím lidem, jde o skutečné existenční problémy, zaplacení nájmů a základních životních potřeb včetně jídla.
Proč máme jako pracující právo na náhradu 100% mzdy? Protože jsme to my, kdo vytváří bohatství společnosti, z potu naší práce jsou nám utrhovány peníze prostřednictvím daní pro potřeby státu! Jsou to naše ruce a náš um, kterým získávají vlastníci podniků finanční kapitál, který pak odvádí státu. Jsme to my, pracující manuálně i duševně, kdo plní kapsy vlastníka firmy, zatímco on nám z ní dává jen to nejnutnější, tak akorát, abychom mohli zaplatit nájem, jídlo a občas něco navíc.
To z naší práce velcí vlastníci a nadnárodní kapitál přišli k pohádkovému jmění. Kde by asi tak nahromadilo 1% nejbohatších planety 82% všeho bohatství? Firmy v České republice jen do zahraničí vyplatili v roce 2019 akcionářům na 257 miliard Kč. Nyní slyšíme v médiích jejich stezky, že nemají peníze. S miliony a miliardami na svých osobních účtech se nám tomu prostě nechce věřit. Vydělali si z naší práce, a tak máme právo požadovat, aby v době krize pustili zlomek z jejich pohádkového bohatství i pro ty, díky, kterým bylo vytvořeno.
Iniciativa pracujících
