Jsou zcela oddáni svojemu přesvědčení, za zaměstnanecká prává bojují pěstí, ne řečmi. Inicjatywa Pracowniczna je nejrádikálnějším odborovým svazem, který s alergií reaguje na NSZZ Solidarność.
Přestože jsou malým odborovým svazem, jsou pověstní tím, že jsou nejradikálnější. Vyjednávání se přetaví ve stávku a necítí povinnost vést dialog se zaměstnavatelem.
Domnívají se, že rozhovory vedou spíše k uklidnění aktivity zaměstnanců. Mají jasně definované požadavky v každé oblasti života. Často jsou obviňováni z nedostatku věcné přípravy, bojovnosti a hraní na city. Působí ve většině profesních odvětví. Od velkých koncernů až po menší firmy nebo veřejné instituce. Podporují nejen dělníky, ale i kulturní a osvětové pracovníky. Hájí práva většiny, ale i jednotlivce. Objevují se na pracovištích, když je to potřeba.
Pro zaměstnance jsou často až poslední možností. Nepříjemnost pro zaměstnavatele.
Nedávno založilo OZZ Inicjatywa Pracownicza své struktury u největšího zaměstnavatele ve Velkopolsku. Ve Volkswagenu Poznaň. Dosud zde měl monopol na zastupování práv pracujících Odborový svaz NSZZ Solidarita. Pravidelně organizují protesty jménem zaměstnanců Amazonu a požadují stále vyšší platy. Členů je však stále málo.
Začátek v Cegielskeho podniku. Odborový svaz Inicjatywa Pracownicza, pocházející z Poznaně, vyšel z řad tamního anarchistických hnutí, má dnes pouze 2000 členů, ale působí v největších polských městech. Už teď se mohou pochlubit určitými úspěchy. Získali zvýšení platů pro zaměstnance školek v Poznani, jejich kampaň vedla k odvolání Cezaryho Morawského z funkce ředitele Polského divadla a zajistili zvýšení platů zaměstnancům L’Oréal.
OZZ Inicjatywa Pracownicza byla založena v roce 2004 pracovníky závodu Cegielski v Poznani s podporou členů Anarchistické federace. Před vytvořením odboru však existovala solidární skupina podporující vykořisťované zaměstnance.
V roce 2002 se po celé zemi přehnala vlna protestů. Nejen v Cegielských závodech, ale i ve Štětínských loděnicích, tedy na dalších velkých pracovištích.
Na začátku jsme byli skupina několika desítek osob, která všechny tyto protesty zaznamenávala a podporovala demonstranty. Vznikl Ogólnopolski Komitet Protestacyjny (Národní protestní výbor – OKP).
V té době jsme spolupracovali s Marcelem Szarym, odborovou legendou, který se stal vedoucím zásahové kanceláře OKP, která sídlila v Závodech Cegielski. Chodili jsme na protesty na různá místa, organizovali jsme podporu – vzpomíná sociolog Jarosław Urbański, jeden z předních aktivistů Inicjatywy Pracowniczej. – Na začátku se vztah budoval velmi pomalu a s velkými obtížemi. Fungovali jsme jako zásahové skupiny, dělali jsme protesty, byli jsme pro mnoho zaměstnanců poslední šancí, když se neměli na koho obrátit. Později se objevily nové iniciativy, uzavřeli jsme spojenectví např. se „Sierpniem 80“, organizovali jsme zaměstnanecké konference se skupinami různých odborových svazů, bodovali jsme nejdůležitější problémy zaměstnaneckého hnutí.
Jak říká Urbański, Inicjatywy Pracowniczej vznikla z několika důvodů. V období, kdy důvěra veřejnosti v jakékoli odbory drasticky klesla, kdy nezaměstnanost v některých částech Polska přesáhla i 30 procent, a také kvůli nízkým sociálním dávkám.
Inicjatywa Pracownicza se zrodila jako reakce na rostoucí procento nevyžádaných smluv, zhoršování právní úpravy pro zaměstnance, neustálé novelizace zákoníku práce, obecně klesající řady odborů a pokles důvěry v odbory na konci devadesátých let.
Rozhodli jsme se, že se s tím musí něco udělat. To se shodovalo s dopady transformace, která zcela změnila situaci na trhu práce. Dalším důvodem byla kritika nízkých sociálních dávek a sociální péče. Strany tehdy věřily, že státní pomoc se sociální pomocí by měla být marginální – říká Urbański.
Od té doby se k OZZ Inicjatywa Pracownicza připojilo mnoho průmyslových odvětví. Působí v kultuře, kde jsou poměrně reprezentativním svazem pracovníků umění a vědy. Působí ve společnostech Cegielski, Volkswagen, Amazon a ve zdravotnictví.
Trváme také na zřízení mimopodnikových, mezipodnikových výborů, kde se můžeme jako zaměstnanci organizovat ne na jednom, ale na více pracovištích. Na takové řešení jsme hodně tlačili, protože dnes je stále běžnější, že na jednom pracovišti pracují pouze zaměstnanci dané firmy – dodává Urbański.
Začali také upozorňovat na chyby NZSS Solidarności.
Než jsme začali fungovat, „Solidarność“ neposkytovala podporu zaměstnancům pracujícím na nevyžádané smlouvy. Celá řada lidí nemá pracovní smlouvy, ale jsou to zaměstnanci, podmínky práce jsou stejné. Než jsme ji vyhráli, mohli do závodního výboru patřit pouze zaměstnanci s pracovní smlouvou – poznamenává Urbański a uvádí dále.
Odbory, které často obsazují a obhajují ztracená místa v oboru, jsou příliš orientované na plný úvazek , nejsou otevřeny radikálním změnám, nevidí, že zájmy zaměstnanců nelze nikdy sladit se zájmy zaměstnavatelů. Nemůžete zaměstnancům předstírat, že je možná dlouhodobá dohoda a že existuje nějaká šance na sociální solidaritu, protože dříve nebo později přijde propouštění.
OZZ Inicjatywa Pracownicza, odbory Solidarność jsou nejlepším příkladem toho, jak pod heslem dialogu odbory vpadají do zad zaměstnanců se zaměstnavatelem.
Jsme pro to, aby veškerá mzdová jednání byla řádně konzultována s osazenstvem, osazenstvo podniku by měla být tak či onak zapojena do procesu a ne se z komunikace dozvídat, co bylo dohodnuto. Někdy tato opatření nejsou pro posádku špatná nebo nevýhodná, ale velmi často zaostávají za jejich očekáváním.
Demokratická odbory, je-li to vůle zaměstnanců, by se neměly bát dostat se do konfliktu se zaměstnavatelem – říká Urbański a nazývá členy Solidarności „mučedníky sociálního dialogu“.
Osobně si předstabitelů odborů Solidarnościvážím minimálně. Jsou stále zuřivější, nafouknutí mýtem Solidarności, věří, že toto logo a značku budou používat tak dlouho a že je jejich lidé neodmítnou. Oni se mýlí. Nereflektují kriticky transformaci. Mnohé z nedostatků, které dnes máme, jsou jejich vinou – zdůrazňuje Urbański.
Každý má právo založit odbory nebo vstoupit do toho, jehož struktury mu nejlépe vyhovují.
OZZ Inicjatywa Pracownicza je však anarchistickým, externím odborovým svazem.
Čím více je osob zvenčí, tím lépe pro ně. V jeho jednání je však jedno „ale“ – poznamenává Patryk Trząalski, člen předsednictva představenstva NSZZ Solidarność.
Tím „ale“ je způsob dialogu se zaměstnavatelem, respektive jeho nedostatek. Dnes nestačí udeřit pěstí do stolu a stávkovat. Musíte se také podívat na zaměstnavatele, být na rozhovory s ním v podstatě připraveni, vědět, jaké požadavky může pracoviště splnit – věří Trząalski.
Útoky údajné „zaprodanosti“ představitelů Solidarność odmítá. Je pravda, že máme zázemí, ale naše struktury jsou placeny z členských příspěvků. To nám umožňuje mít vyjednavače, ekonomy a právníky. Díky tomu jsme vždy připraveni se zaměstnavatelem hovořit. Víme, jak a co můžeme požadovat. K vedení dialogu potřebujeme správné nástroje. OZZ Inicjatywa Pracownicza takový řád a způsob vedení dialogu obecně ničí svou nepřipraveností. To negativně ovlivňuje jak zaměstnance, tak spolupráci se zaměstnavatelem.
Předák Solidarność poukazuje na to, že iniciativa nemá žádnou podporu a není připravena na dialogy se zaměstnavateli.
Inicjatywa Pracownicza hraje na emoce. Neděláme to, nepotřebujeme ke svému jednání publicitu, co se nám podaří dohodnout se zaměstnavatelem. Snažíme se našim zaměstnancům vysvětlit, proč je nutné zvyšovat efektivitu, ale máme také možnost realizovat a realizovat vlastní projekty v prostorách pracoviště. Příkladem je Volkswagen Poznaň, který klade důraz na společné rozhodování se zaměstnanci, ale také sdílenou odpovědnost. Jde o to, nechat mediaci spokojenou s řešením, které uspokojí obě skupiny.
Trząalski však zdůrazňuje, že Inicjatywa Pracownicza je také potřebná, aby existovatovala i na pracovištích. OZZ Inicjatywa Pracownicza s námi ale nechce spolupracovat, nechce mluvit. Místo toho nás pomlouvají – dodává.
OZZ Inicjatywa Pracownicza, navzdory své otevřené averzi vůči Solidarności, usiluje o odborovou pluralitu na pracovištích, ale založenou na demokratických principech. Požadují ukončení používání podřadných smluv a ukončení neustálých úprav pracovního práva spočívajících v jeho zpružnění. Jsou pro pokaždé zvýšení minimální mzdy, lepší sociální zabezpečení a zvýšení dávek v nezaměstnanosti.
Někteří vidí v OZZ Inicjatywa Pracownicza hluboce zakořeněnou marxistickou ideologii. Mnoho našich členů je spojeno s levicí, ale my jsme obecně anarchosyndikalistický odborový svaz, a to je úplně jiná forma činnosti, která sahá až do první poloviny 20. století. Formálně náš vztah k marxistické ideologii neodkazuje a mnoho našich praktik jí vůbec odporuje. Možná je naše celková diagnóza v souladu s Marxovou.
Máme alergickou nechuť učinit odbory závislými na stranických a politických aktivitách. Odborový svaz nemůže být odrazovým můstkem pro aktivisty politických stran, včetně těch zleva.
Náš odborový svaz je schopen si sám vybojovat nový model práce, který bude vhodný pro zaměstnance, který bude vyjadřovat třídní zájmy, dokud takové dělení nebudou zrušeny. Od tradic třídních odborů 20. let se však neodřezáváme, tato rétorika je nám velmi blízká, tvrdí Jarosław Urbański.
Ani na jedné straně OZZ Inicjatywy Pracowniczej proto nelze najít žádné vedení – svaz vůdce neuznává. Urbański potvrzuje tezi, že OZZ IP je radikální a militantní odborový svaz. Upozorňuje však, že s hotovými konflikty za nimi častěji přicházejí sami lidé, než že je Inicjatywa Pracownicza sama generuje.
Mnoho konfliktů způsobuje i sám zaměstnavatel. Jako nyní VW, který vyhodil naše členy, než mohli odbory naplno založit. Zaměstnavatelé si myslí, že když něco vzniká na pracovišti, musí to být s jejich souhlasem. Odborový svaz vzniká, když chceme a za podmínek, které chceme. Každopádně v závodě VW Poznaň jsme byli s letáky už před 10 lety. Nyní však bylo potřeba založit OZZ IP a náš odborový svaz zde stejně vznikl – říká Urbański.
Dnes v Polsku existují tři velké odbory, které patří do Rady pro sociální dialog. To je vedle Solidarności, OPZZ i Forum Związków Zawodowych. Rada působí na centrální a provinční úrovni. Jeho vedení je rotační – každý rok jiný odbor vede setkání a rozhovory. Inicjatywa Pracownicza nepatří do Rady pro dialog. A nechce patřit. Domnívá se, že to zpacifikuje aktivitu zaměstnanců.
Inicjatywa Pracownicza je mladým odborovým svazem zrozeným z hnutí zdola, zastupujícím především zájmy dělnické třídy. Je to ideologický odborový svaz – domnívá se Jacek Kulik, místopředseda představenstva Velkopolského svazu zaměstnavatelů Lewiatan. Zdůrazněnil ve svazu průmyslníků, není žadný zaměstnavatel, ve kterého firmě by působila Inicjatywa Pracownicza.
Inicjatywa Pracownicza považuje Solidarność za tzv. „žluté odbory“, které nezastupují práva pracujících. S jedním mohu souhlasit. Dnes je Solidarność většinou přívěškem politické strany. Ne každému se líbí, protože má formalizované struktury s politickými stranami, které ho řídí.
Kulik potvrzuje, že Inicjatywa Pracownicza je ideologická skupina, která odráží čistou představu o fungování odborů.
Nejednají za účelem zisku, svůj volný čas věnují organizování protestů, tisku letáků a jejich distribuci před pracovišti. Z hlediska jiných odborových struktur v Polsku jde o něco nového. Základem toho, že OZZ IP v některých firmách vzniká, je většinou konflikt se zaměstnavatelem, ale když je poškozen jeden ze zaměstnanců, jako například nyní ve Volkswagenu, kde byl zaměstnanec propuštěn za to, že založil odborovou organizaci. VW léta sází na to, že respektuje práva zaměstnanců – je vidět, že jde o rysy přivezené na Západu, kde skvěle funguje sociální dialog. K úplnému navázání vztahu je však třeba jeho členům něco slíbit.
Kulík také upozorňuje, že ideologie OZZ IP jde nad rámec hájení dělnických zájmů. Pokrývá široké spektrum každodenního života. Zajímá je také celý život zaměstnance. Od dojíždění do práce, po přístup ke zdravotním službám, bezplatné zdravotní péči a vzdělání.
Článek je z roku 2017, není tedy ve všem aktuální, jelikož došlo k dalšímu rozvoji OZZ IP.
